Už opravdu definitivní konec prázdnin

Děravý kotel, konec léta 1994

Dobře, tohle už je opravdu konec léta, je totiž den před odjezdem zpět na hrad. Hrozně se těším, ale Dai mé nadšení nesdílí. Poslední dobou je nějaká vystresovaná, ani pořádně nevím proč. Říká, že je nemehlo a nic nedokáže, snažím se jí to rozmlouvat, ale je to těžké.. Bojím se, že ani na hrad neodjede ale to je asi přehnaný. 

Konec prázdnin

Blíží se konec prázdnin a pak už se zas pojede do školy. Docela se těším, tento rok už jdu do třeťáku! Letos se nebudu flákat, budu chodit na hodiny, dělat eseje a učit se! No..ale to říkám každý rok. V druháku jsem to fakt flákala, musím se trochu snažit a navíc už můžu do Prasinek! Přišel mi v dopise list o povolení a tak jsem ho poslala babičce aby ho podepsala, takže budu moci vypadnout aspoň na chvíli ze školy. Tedy, vlastně už jsem Prasinky viděla na Silvestra, ale Cari s Jeffem mě dohonili dřív než jsem si to celé stačila prohlédnout, vlastně jsem viděla jen nějakou zahrádku, škoda. Měla bych ale něco napsat o tomhle létu no bylo a stále je docela zajímavé. Ze začátku nuda nikde nikdo, ani neotevřeli Malkinovou a pak se nahrnuli prváci. Hned to byla větší sranda, s Dai jsme si je prohlíželi a tipovali do jaké koleje půjdou a najednou se tam objevil hádej kdo! Jordy! 

Starý zápisek-První den v Děravém kotli

*na novou stránku deníku je vlepen starý pomačkaný papír s kruhem po hrnku v jednom rohu, na kterém je zápisek*
Konečně jsem se dočkala toho slavného dne. Sova přilétla pozdě večer, já chtěla vyrazit hned, ale babička mi to zakázala. Nejdřív mi zařídila přenášedlo k matce domů, vůbec se mi tam nechtělo, ale ona na tom trvala. Máma na mě jenom koukla, něco zahuhlala a opět se napila z velké lahve čehosi. Jen jsem jí řekla, že už odjíždím a šla jsem ven, kde na mě babička čekala. Nejdříve dělala drahoty a nechtěla mi to přenášedlo zařídit, ale já tam přeci musela být brzo, abych dne pořádně využila a tak nakonec svolila. Rozloučila jsem se s ní a přenesla se před kotel. Londýn je docela hezký, ale nijak mě neuchvátil, ale když jsem vešla do Děravého kotle, oči se mi radostí rozzářili. Bylo tam spousta studentů a všichni si povídali. U pultu stál hostinský a všude to nadšeně šumělo. Sedla jsem si k baru a čekala na holky. Snad na mě nezapomněli, pomyslela jsem si, pak jsem ale uviděla Bell a obavy se rozplynuli jako pára nad čínskýma nudlema od babičky. Přivítali jsme se a ona mi ukázala její pokoj. Pak jsme si sedli k jednomu ze stolů a povídali si.

Deník/zápisník

Našla jsem svůj starý deník, který jsem dostala od babičky. Byl pod postelí v Bradavicích a tak jsme ho v den odjezdu jen hodila do kufru a našla ho až teď. Je celý roztrhaný a politý něčím co vypadá jako nepovedený lektvar. Nemohla jsem z něj skoro nic vyčíst jen na jeden zápis, který jsem vytrhla a vlepila ho sem (viz. I. ročník), do úplně nového deníku! Teda píši deník, ale nejradši bych tomu říkala zápisník nebo něco takového, pojem deník se mi moc nelíbí, ale bohužel tuto knížku vystihuje, protože sem budu psát zážitky a to se deníku podobá. Každopádně jsem si tenhle deníko-zápisník koupila v jednom mudlovském obchodě, protože se mi zdálo, že bych měla pokračovat v psaní. Uvažuji nad tím, že ho budu psát čínsky, aby si ho nikdo nemohl přečíst, ale to by byla práce na dlouhé hodiny a na to jsem jako obvykle moc líná. V příštích dnech sem něco zapíšu, aby se to tu zaplnilo a na závěr něco co jsem objevila a docela mě to vyděsilo. Moje stará fotka z Děravého kotle před nástupem do prvního ročníku! Změna co?